Tak konečně vím, jak to vypadá...

No, tak dnes byl první den školy. Pro mě teď úplně něco nového, protože jdu do prváku.

Ráno a i v neděli večer jsem byla opravdu celkem dost vyklepaná, ale vše se tak nějak zvládlo. Ještěže jsem jela do Ostravy spojem, který jel o hodinu dřív, jinak bych probloudila celé slavnostní zahájení školního roku - to víte, člověk si splete strany a je hnedka... v háji.

Je to zvláštní vidět mé budoucí spolužáky. Hrozný nezvyk, nevidět ty stejné tváře jako doposud, se stejným mrzutým očekáváním a napruzeným výrazem - už zase škola a další rok...

Dojmy mám zátím ani né moc dobré, či moc špatné. Spíš neutrální. Ale opravdu se těším na hodiny kreslení a na to, až budu skicovat nové tváře o přestávkách. Taky se moc těším na dějiny umění. Dokonce mě nyní i představa, že v nové škole nabydu nové informace a znalosti neskutečně těší... :)

Když jsem přijela domů, zašla jsem si ještě zjistit informace na nádraží ohledně pětiměsíčníku a po cestě zpátky domů jsem se stavila do Hanky (obchodu) pro něco dobrého na cestu - k poslechu "empétrojky". U pokladny jsem zahlédla rozbalený časopis Příroda - už mi zasvítila očka a v duchu jsem si říkala "snad to bude to číslo...". Drapsla jsem ho, listovala, listovala až jsem dolistovala na stranu dvadesát dva. V tu ránu jsem zářila jako slunce nejjasnější. Tak nějak dobře to zahřálo na duši a nakoplo zase dál - no a to těch nakopnutí ať makám víc dneska bylo až až. :D

Takže tady se s váma o to podělím.

Wanastowi vjecy - Bludičky

Ráno ve vlaku jsem si ještě skicovala, tak bych to tady k tomu článku mohla přihodit. Takže až skici nafotím, šoupnu je sem.